KONTAKT
HOME
KNIHY
Nakladatelství ŘÁD oslavilo
5.1. 2010
dvacet let své existence.
Vzniklo v lednu r. 1990, vede ho P.
ing. Karel
Dachovský.
Vydalo 250 000
knih a brožur.
Náplní je
náboženská
literatura, poezie a životopisy svatých.
Původně na
začátku všeho byl významný
filosofický a literární časopis
Řád.
Jednou z vůdčích
osobností kolem tohoto
časopisu byl český básník
František
Lazecký.
František LAZECKÝ
* 18. 8. 1905, Tísek (u Nového Jičína) † 16. 11. 1984, Praha
Básník
Lazecký
pocházel z rolnické rodiny. Od roku 1921 studoval na
vyšší hospodářské škole v
Opavě (maturita 1925); 1925 pokračoval ve František studiu
na Vysoké škole zemědělského
inženýrství Českého vysokého učení
technického v Praze (Ing. 1930).
V letech 1927–28 absolvoval knihovnický kurz na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté
1928–29 Státní knihovnickou školu v Praze
(1929 státní knihovnická zkouška). 1930 se
stal odborným pracovníkem-knihovníkem
Ústřední zemědělské a lesnické knihovny
Československé akademie zemědělských věd v Praze, kde
také 1946–52 a 1956–59 působil ve funkci ředitele
knihovny. 1959–62 externě přednášel na katedře
knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 1969
odešel do důchodu a věnoval se pouze literární
tvorbě. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů.
Debutoval roku 1923 ve studentském časopise Oheň (Opava–Ostrava), na jehož vydávání (1923–25) se za středoškolských studií podílel s A. C. Norem, Zdeňkem Vavříkem,
Zdeňkem Šmídem a jinými, dále psal do
humoristického časopisu Koltun (Opava) a
Moravskoslezského deníku (Ostrava). Přispíval
zejména do těchto novin a časopisů: Cesta, Host,
Sever a východ, Lidové noviny, Lumír,
Národní osvobození, Akord, Časopis českých
knihovníků, Řád, Tak, později: Věda
a technika mládeži, Lidová demokracie, Naše
rodina, Ostravský večerník, Katolické noviny aj. Redigoval časopis Řád (1934–38, 1940–43). – V samizdatových a rukopisných edicích se objevily soubor esejů Křížová cesta, básnická skladba Poéma o lidském srdci, sbírka Století za stoletím a divadelní hra Z veselého domu (vše b. d.). V samizdatové edici česká expedice vyšly sbírky Večeře u kata (1984) a Srpnová noc (1989). Lazecký též přispěl do samizdatových a rukopisných sborníků Albertovi k narozeninám (1950, Albertu Vyskočilovi); Zdeňkovi Kalistovi k osmdesátinám přátelé (1980)
a Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám. 1. ledna 1983
(1983). – Lazecký rovněž přeložil několik desítek
písní Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Hugo
Wolfa a Modesta Petroviče Musorgského; básně
Františka Lazeckého (Lidé bdí, Jarní, Slezská dědina) zhudebnil pro mužský sbor Josef Schreiber (cyklus Chudý kraj, 1926); poému Opava
zhudebnil Jaroslav Foltýn. Divadelní inscenaci na motivy
jeho pohádek uvedlo Slezské divadlo Zdeňka
Nejedlého v Opavě (Kvítko ze skleněné hory, prem 1984). Lazecký též polupracoval na překladu katolického Lekcionáře pro určitá liturgická období a na překladu Starého zákona.
Jako knihovník napsal řadu odborných statí o
problematice zemědělského knihovnictví a odborné
bibliografie.
Pseudonymy, šifry: Martin Galus (v časopise Tak), S. Mařek,
Svata Mařek; Lz., F. L., fl.
Celé básnické a esejistické
dílo Františka Lazeckého je spjato s hluboce
prožívanou katolickou vírou, jíž je
podřízena jak ideová, tak tematická složka jeho
tvorby.
Zpočátku je jeho lyrika prosycena až barokně pojatou expresivitou dualismu duše a těla (Krutá chemie, Kříže).
Koncem 30. let však tato expresivita víceméně
mizí a básník počíná hledat
inspirační zdroje v jistotách domova. Tento
tematický posun proměňuje i tvar jeho básní: od
březinovsky hymnické poezie, přetížené
abstrakcí a neologizujícím
experimentováním, směřuje k rytmicky pravidelnému
verši, blízkému písňové formě.
Katolickou orientaci jeho veršů podtrhuje časté
využívání křesťanských motivů a symbolů;
také ideu domova autor vnímá ryze křesťansky: jako
stálé soužití živých a mrtvých,
naplňujících své bytí v Bohu.
Lazeckého básnická tvorba vyvrcholila
sbírkami publikovanými
v 70. letech (Hledání klíčů, Jenom vzlyk temnot),
v nichž se oprostila od všeho vnějškového a
soustředila se na základní existenciální
otázky života a smrti. – Také v
předválečných knihách esejů (Pro mou zemi, Vladaři) hledá autor živé náboženské tradice české historie (Svatý Václav, Karel IV.), o něž by bylo možné opřít z vnějšku ohrožované češství.
Po roce 1945 se František Lazecký začal
zabývat rovněž tvorbou pro děti a mládež, v níž
bohatě čerpal z folklorní tradice rodného Slezska,
osobitě rozvíjel původní lidové náměty a
dbal o citlivé jazykové sjednocení dialektu se
spisovným jazykem. Zejména pohádky, v nichž
neparafrázoval lidové motivy, ale vyprávěl je,
jako by byl autentickým lidovým vypravěčem, vysoce
přesáhly průměr obdobné tvorby.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Krutá chemie (BB 1930); Kříže (BB 1 934);
Pro mou zemi (EE 1936); Odění královské (BB 1937);
Vladaři (EE 1938); Studna v selském dvoře (PP 1939); Vězeň (BB 1940); Malé rekviem (BB 1944); Nad Slezskými písněmi (E, bibliof., 1947); Bratr Svět (BB 1947); Kaliny a maliny (pohádky, 1960; přeprac. s tit. Kvítko ze skleněné hory, 1972); Má paní hudba (BB 1970); Hledání klíčů (BB 1971); Jenom vzlyk temnot (BB 1971); Černá princezna a ptáček Konypáček. Slezské pohádky 1. (1975); Sedm Janků a drak Sedmihlavec. Slezské pohádky 2. (1977); Přátelství s jalovcem (BB, bibliof., 1978); Malinový chodníček (BB pro děti, 1979); Naše kačka potápačka (BB pro děti, 1979); Moje klenotnice (BB, bibliof., 1980); Na mořském břehu (B, bibliof., 1980); Osudná píseň (B, cvičný učňovský tisk, Ostrava 1982); Zastavení pod jeřabinou (B, bibliof., 1982); Chlebovice (B, přílež. tisk, Chlebovice 1983); Dukátová stařenka (pověsti, 1983); Světlana (B, bibliof., 1985); Mamince na hrob (B, bibliof., 1985); Večeře u kata (BB, Mnichov 1988); To krásné jaro (B 1988); Tam u živých vod (B, cvičný učňovský tisk, Ostrava 1988); Století za stoletím (BB 1991); Křížová cesta (EE, 1991); Poéma o lidském srdci (B, přílež. tisk, Chlebovice, Kozlovice,1991); Století za stoletím (BB, rozmn. 1991).
Výbory: Zase je betlémská noc
(BB, Svitavy, Řím 2003).
Korespondence: Korespondence Františka Lazeckého
Mojmíru Trávníčkovi z let 1972-1984 (2005, ed. L.
Průša).
Překlad: A. S. Puškin: Piková dáma (1947).
František Lazecký je také autorem četných
soupisů českých a slovenských odborných
publikací v oborech zemědělství.
